Autor: Zdeněk Kamínek ml.

Jak se zrodilo a proč jste přijal angažmá v Ústí nad Labem?
„Vše se seběhlo celkem rychle z důvodu toho, že Jiří Jarošík pro klub možná nečekaně dostal před koncem roku 2020 nabídku v zahraničí, kterou přijal. S vedením Army jsme byli nějakým způsobem v létě před začátkem sezóny ve spojení, nakonec se ale rozhodli pro Jiřího Jarošíka. Nějaké náznaky a představy, jak fotbal v Ústí nad Labem funguje, co zamýšlí, co se týká nějaké filozofie a koncepce, jsem věděl a byl v obraze. Je to pro mě příležitost, můj cíl bylo dostat se do profesionálního fotbalu. Šance přišla a rozumně jsme se domluvili.“

Bude pro Vás těžké navázat na výkony týmu, když laťka je nastavena hodně vysoko?
„Musím to brát tak, jak to je. Na druhou stranu kluci sami si na sebe ušili bič, když je mužstvo nahoře v tabulce. My musíme pracovat tak, abychom co nejvyšší umístění udrželi.“

Kdo nejvíce Vás inspiroval při bohatých zkušenostech ze zahraničních soutěží?
„Nedávno mi volali z Německa novináři a bavili jsme se o různých věcech. Měl jsem výhodu, že jsem zažil skvělé a zkušené trenéry, holandskou školu, která prošla i Anglií. Trenérů bylo hodně, člověk si něco vezme, ale není to rozhodně tak, že někoho bude kopírovat. Každý trenér je osobnost a měl by mít svoji cestu. Každá zkušenost je dobrá, pokud člověk není hloupý, vezme si to, co je pro něj dobré. Nechci nikoho jmenovat, od koho jsem si toho vzal nejvíce, protože koučů bylo hodně a nebylo by to spravedlivé říct jen jednoho.“

Dalo by se alespoň říct, pod kterým trenérem se Vám nejlépe hrálo?
„Opět bych musel jmenovat více trenérů. Zažil jsem v Hamburku výbornou dobu, kdy jsme hráli každou sezónu v pohárech a dostali se vždy daleko. Umění trenéra je udržet se na úrovni dlouhodobě v sezóně tak, aby se dostal nejen v pohárech daleko, ale hrál i dobrou roli v lize a měl dobrou kabinu. Konkurence je, každý chce hrát a na trenérovi je, jak to poskládá.“

Musí člověk přizpůsobit vnímání ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE oproti německé nejvyšší soutěži?
„Trenér může mít vždy nějaké celkové představy v hlavě, důležité ale je, aby zvolil svou taktiku a herní pojetí a to prodat do tréninku, podle toho jaké má mužstvo. Trénoval jsem Olympii Radotín ve třetí nejvyšší české lize, což je mužstvo se spoustou mladých hráčů, kteří přicházeli z juniorských družstev ligových klubů. Výhoda v Armě je to, že hráči jsou dobře nastavení, mají dobrý charakter a věřím, že budou hladoví.“

Je při práci s mladými hráči důležité zaměřit se více na morálku?
„Mezery tito hráči určitě mají, člověk sám neví, jak by se choval v dnešní době jako mladý. My měli také v něčem výhody a nevýhody, sám mám svoje děti. Člověk po mladých nemůže chtít jen věci, co jsme dělali my, nástroje a různá technologie za nás nebyla. Všichni jsme tenkrát měli přirozený pohyb a hráli fotbal na každém rohu. Když jsem trénoval devatenáctileté fotbalisty, nebyl sebemenší problém. Je důležité, aby hráči věděli, proč to dělají a že fotbal není jen o tréninku s balónem, ale i o vůli a odříkání.“

Jaký jste trenér?
„Je to vyvážené. Člověk musí být lidský a hodně komunikovat s hráči, to je pro mě zásadní. Musí se brát rozdílné věci a posuzovat zvlášť hráče jako osobnost a hráče na hřišti. Dbám na týmovost a aby všichni táhli za jeden provaz a tréninková morálka byla nastavená tak, aby se makalo.“

Budete se podobně jako Jiří Jarošík aktivně zapojovat do tréninku?
„Stát se to může, nějakým způsobem se udržuji, i když jsme trochu věkově vzdálení. Nejsem ale tak starý, abych se nemohl hýbat (smích).“

Jaký fotbalový styl je Vám nejbližší?
„Sleduji Bundesligu ve Spolkové republice Německo, především týmy jako je Lipsko, Hoffenheim či Freiburg, které pracují s mladými hráči. Funguje jim to skvěle, člověk si vždy může vzít inspiraci a něco vysledovat, a proto se spíše zaměřuji na tyto kluby.“

Jaký bude fotbal ve Vašem podání?
„Musí to být vyvážené a nemůžeme vykřikovat, že budeme hrát jen útočně a hurá fotbal. Je potřeba dobře bránit, útočník nemůže jen útočit a obrana pro změnu jen bránit.“

Jste v kontaktu ohledně fotbalu se svým otcem a je reálné, že byste se postavili vedle sebe na trávníku?
„Voláme si, bratr přešel k němu do Mladé Boleslavi jako asistent. O fotbale se bavíme, moc času na velké setkání ale není, sami mají starostí dost. Spolu jsme již pracovali, já se ale chtěl dát cestou hlavního trenéra. Předtím než odešel do národního týmu, jsem byl jeho asistent v Mladé Boleslavi. Člověk může získat spoustu zkušeností, každý trenér je individualita.“

Budete také impulzivní a vyskakovat jako čertík z krabičky?
„Jako hráč jsem byl mimo hřiště klidnější, bohužel jsem někde v popředí a držel jsem rekord v počtu žlutých karet v Bundeslize. S odstupem jako trenér vidím, že se člověk měl chovat mírnějším způsobem, rozvážně, neboť tím oslabuje mužstvo. Co se týká koučování a zápasů, není to o tom, že si člověk sedne na lavici a odsedí to tam. Hráči musí cítit, že trenér s nimi je a aby v různých situacích dodal potřebný impuls.“

Kde je Vaše meta, když otec trénoval v minulosti českou reprezentaci?
„Když jsem hrál, měl jsem také postupné cíle. Pro mě důležité, abych odvedl v Ústí nad Labem dobrou práci, je to pro mě velká motivace. Nechci hledět příliš dopředu, dal jsem se na trénování a baví mě to.“

Co Vás na trénování nejvíce baví?
„Zkusil jsem si i funkci sportovního ředitele, která mě ale vůbec nenaplňovala. Chyběla mi celkově kabina, rytmus, když člověk trávil celý život na hřišti. Také pohled trenéra a hráče je něco jiného, důležitá je organizace a plánování. Hráč si odtrénuje své a jede domů, což bylo super, ale trenér musí přemýšlet a může plno věcí ovlivnit.“

Když Vás nedávno kontaktovali němečtí novináři, chtěl byste se v budoucnu podívat do Bundesligy jako trenér?
„Strávil jsem sedmnáct let v Německu, z toho devět let v Hamburku. Kontakty stále mám, zápasy sleduji a fandím. Bundesliga je vysněný cíl, byla by to velká šance. Když se do něčeho pustím, tak naplno a s velkou chutí.“

Přikládáte velký význam videorozborům?
„Pro trenéry je nezbytná součást analyzovat vlastní mužstvo i soupeře, to k tomu patří, ale nejdůležitější se odehrává na hřišti a praxe je podstatná. Je to pomoc, ale není to jen o videu.“